Call for help... 5. kapitola

26. září 2016 v 10:51




Už měsíc. Zdá se to být jako včera kdy se na sebe poprvé podívali. Nemůže tomu uvěřit. A i po měsíci neví čemu dá přednost. Láska nebo rozum? Obojí spojit nemůže to už ví.. protože láska nikdy nejedná podle pravidel nebo snad rozumu. Láska jedná podle citů. Je impulzivní, improvizuje. Rozum si snaží budoucnost udržet podle svých plánů. Láska je hop nebo trop. Je to hazard. Pokud na ni vsadíš buď budeš ten nejšťastnější člověk na světě a nebo přijdeš o všechno co jsi kdy měl a musíš znovu začít.
Pořád má v sobě zmatek. Neví komu nebo čemu na světě věřit, co ignorovat, co řešit nebo co nechat být. Neví jestli se pořád bojí věřit a milovat. Má z toho strach. Pravda je, že poslední měsíc spolu byli pořád. Vědí o sobě všechno možné i nemožné jen.. mu ještě neřekl jak to měl s NÍM. Kdo to vlastně je, co pro Taa znamenal, co mu udělal a jestli se nevrátí. Tím si on sám nebyl jistý. Nevěděl.. ale v hlouby duše doufal, že zůstane hodně daleko od něj i od Krise a všeho co by mu mohl vzít.
" Tao? Miláčku co je s tebou.. jsi nějaký zamlknutý.. řekni mi co se děje.. něco s Krisem?" jeho matka si sedla naproti němu a propíchla ho bolestným pohledem. Bolelo ji vidět svého syna takhle.. roztěkaného, nejistého, bojácného.. Kam se ztratil ten energický kluk který každého jen popichoval.
" Já… nevím.. Nevyznám se v sobě.. neumím to ani popsat.." povzdechnul si Tao a upil ze svého hrníčku kakaa.
" Jsem tvoje matka.. pochopím to ať už to řekneš jakkoliv" usměje se na něj upřímně a pohladí ho po ruce, snad jakoby mu chtěla předat alespoň trochu svojí energie. Aby věděl že ona tu pro něj bude vždy. Ona je přítel..
" Už od začátku mě Kris šíleně přitahuje.. strašně moc.. tak moc, jakoby to ani nebylo normální. Vím, že k němu něco cítím a vím, že mě to ovládá a snad i vím co ale bojím se si to přiznat.. To bych uvěřil úplně a pak kdyby se něco stalo by mě začali užírat city ale mohl bych si za to sám chápeš?.."
" Svádíš boj mezi láskou a rozumem?" Tao se na ni zaskočeně podíval ale pak se jen mírně usmál. Jeho matka mu vždy pomohla, čte mu teď snad myšlenky?..
" Víš miláčku.. to je právě podstata lásky. Není spolehlivá.. není stálá.. dokáže ublížit víc než si kdokoliv myslí.. Ale k životu ji potřebuješ.. Rozum ti radí jak se chovat, aby ses ubránil bolesti ale lásce neodoláš.. Musíš něco obětovat.. Pokud se rozhodneš pro rozum, budeš rozumný, nezraněný ale sám a sám nepřežiješ. Pokud se rozhodneš pro lásku, budeš každou sekundu své víry v ní riskovat že tě zradí, ublíží ti a nebudeš mít sílu vstát a jít dál ale poznáš že to za to stojí. Láska je krásná ale nebezpečná.
" Tak co mám dělat..?"
" Jít za svým srdcem.."
" To může taky bolet.."
" Bolesti se nevyhneš.. patří k životu.. Bude tě provázet až do smrti. A nikde před ní nejsi v bezpečí.."
" Jsi úžasná máma…" Tao se na ni jemně usmál. Položil hrníček na stůl a obejmul ji.
" To ty jsi dokonalý syn.. Běž už spát.. je pozdě.." jeho máma mu věnovala polibek na čelo.
" Dobrou noc.. a.. Děkuju.." usmál se na ni Tao ode dveří než zmizel v útrobách domu.
+++++++++++++++++++
Tao sklidil nádobí ze stolu a odnesl ho do dřezu.
" Tao běž otevřít já to uklidím.." jeho matka vešla do kuchyně zrovna když se domem rozezněl zvonek. Tao jen přikývnul a přesunul se k domovním dveřím.
" Ahoj.."
" Krisi.. Co tu děláš?.."
" Chtěl jsem tě vidět.. Nechtěl by ses na chvíli projít?" Krisův úsměv mírně roztřásl Taova kolena.
" Pojď dál.. dojdu se obléct.." pousmál se na něj Tao a zavřel za ním dveře. " Počkej minutku.." s těmi slovy odběhl. Chtěl s ním chvilku být..
" Mami mohl bych jít na chvíli ven?"
" Jistě ale dávej na sebe pozor.. a přijď co nejdříve.. A teple se obleč.."
" Jistě.. děkuju.. Zatím" Tao zmizel ještě dřív než starší žena stihla odpovědět.
Tao došel do předsíně kde na něj čekal Kris. Obul si boty a sáhnul po kabátu. Popadnul klíče od domu a otočil se na Krise.
" Jdeme?" Kris se na něj jemně usmál a když Tao zabouchnul dveře, nastavil mu rámě. Tao se na něj pobaveně podíval ale nakonec přijal. Přišlo mu to sice trochu divné ale jakmile zase pocítil Krisovu blízkost, soustředil se jen na to.
Povídali si o nepodstatných věcech.. Vyhovovalo jim to, že nemusí zase něco řešit. Většinou se pak pohádali. Došli do nedalekého parku a sedli si na lavičku, která byla schovaná pod větvemi vrby. Bylo slyšet šumění vody, vítr.. a jinak nic. Byl tam dokonalý klid.
" Tao já.. nevytáhnul jsem tě ven jen tak…" Kris se dlouho odhodlával aby byl schopný tohle téma načít. Musí mu to říct. Už to v sobě nemůže dusit.
" Cože?.." Mladší nechápal.
" Musím ti něco říct.. Už to v sobě nemůžu držet, potřebuju ti to říct.." Kris byl nervózní.. šíleně moc. Neumí moc vyjadřovat city. Jeho dva ex to po něm nikdy nevyžadovali. Miloval je to ano ale ne tak jako Taa.. S nimi to byl vztah hlavně přes postel.. Tohle je něco úplně jiného a on neví jaká slova zvolit, jak správně vyjádřit své myšlenky. Bál se, že to zkazí.. A taky že Tao necítí to stejné.
" Začínám se bát toho co z tebe vypadne…"
" Já.. nevím jak ti to mám říct.. řeknu to tak jak mi zobák narostl tak se prosím nenaštvi.." Tao se zasmál.
" Tak teď se bojím ještě víc.."
" Tao.. já.. Od první chvíle cítím, že je mezi námi jakési pouto. Přitahuješ mě víc než je dovoleno a to jak fyzicky tak i psychicky. Já jsem nikdy nevěřil na lásku na první pohled. Než jsem tě poznal. Když jsem s tebou mám chuť tě obejmout, nikam už tě nepustit. Chci tě ochránit před vším zlým, cítím potřebu být ti neustále na blízku. Jsi jako moje droga.. Už si nedovedu představit, že bych žil bez tvého úsměvu, tvých dokonalých očí.. tvého smíchu. Já...Miluju tě…" Kris vydechnul. Tak a je to venku.
Tao na něj pořád jen němě zíral a nemohl uvěřit svým uším. Jedna zrádná slza kterou neudržel se mu skutálela po tváři. Kris se jen pousmál a se vší něžností ji z Taovi tváře setřel.
" Nechtěl jsem tě rozbrečet…"
" Co čekáš, že teď řeknu..?" Kris nad touhle otázkou zkoprněl. Ten lítostný tón jakým to Tao řekl.. to není dobré.
" Nevím.."
" Už od začátku, i když jsem se tomu bránil jako čert kříži, mě k tobě něco tahalo. Nedokázal jsem to kontrolovat.. nedokážu to kontrolovat ani teď.. Zachránil jsi mě ale bojím se, jestli mě nezradíš a nepošleš mě zpátky tam, odkud jsi mě dostal.." Tao si stoupnul a díval se na měsíc, zády ke Krisovi. Vsází všechno…
" Neublížím ti.." uslyšel Tao těsně za sebou a hned na to ucítil Krisovi ruce které chytily jeho boky do pevného, majetnického sevření. Chvíli bylo ticho.
" Miluju tě…" Tao se otočil v Krisově náručí a ten si ho k sobě přitisknul ještě víc.
" Slibuju, že tvoje srdíčko je u mě v bezpečí.. Nikomu ho nedám.. a nikým si ho nenechám vzít.." Kris se k němu začal pomalu naklánět. Jejich těla se mírně roztřásla očekáváním. Tak dlouho na tohle oba dva čekali... Kris věděl, že na to musí jít pomalinku a postupně.
Jejich rty se setkali v lehkém polibku. Jemně se o sebe otřeli a následně se do sebe vpili. Kris málem zešílel. Tak sladké.. chutnají po jahodách. Tak hříšné..
Vsál jeho spodní ret a lehounce ho skousnul čímž si od Taa vysloužil tiché zakňučení.
Tao měl pocit, že se neudrží na nohou. Pevně objal Krise kolem krku aby získal alespoň trošku stability. Tohle se mu musí zdát, tohle nemůže být skutečné..
Kris se po chvilce odtáhnul aby svého maličkého nevyplašil. Pořád si ho tisknul k sobě, užíval si tu blízkost.
" Wo ai ni.." zašeptal Kris tiše do jeho ouška a jen se pousmál když ho Tao objal silněji. Bože.. je tak šťastný..
" Už budu muset domů…" zamručel mladší do jeho krku smutně a trošku povolil své sevření.
" Doprovodím tě.." Kris se od něho odtáhnul a věnoval mu polibek na čelo než ruku v ruce vyrazili na cestu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anet Anet | 26. září 2016 v 17:40 | Reagovat

tak to bylo boží :DDD

2 Hatachi Hatachi | Web | 15. října 2016 v 22:01 | Reagovat

Jůůů...jsem tak ráda, že jsou spolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama