Call for help... 4. kapitola

6. července 2016 v 18:17 |  Call for help...




Sešel schody dolů a batoh hodil na židli vedle sebe než si sám sednul a začal pomalu usrkávat čaj. Celou noc přemýšlel nad tím co se včera dělo. Pořád nevěděl jestli udělal správně, pořád pochyboval. Chtěl Krisovi věřit, to ano, ale nevěděl..
" Dobré ráno zlato.. Jsi tu dnes nějak brzy.." jeho matka mu do vlasů vtiskla něžný polibek a se svým šálkem čaje se posadila naproti němu.
" No.. Kris mě vyzvedne.. Vyspala jsi se?"
" Nadmíru dobře.. a ty?"
" Lépe než za poslední měsíce ale pořád by to mohlo být lepší.."
" Mám z toho chlapce dobrý pocit… mohl bys mu dát šanci, byli by jste skvělý pár.."
" Mamíí… Ani ho neznám.."
" Tak mu dej šanci abys ho mohl poznat.. Hlavně ho od sebe neodháněj… Ať už jako kamaráda nebo jako přítele…"
" Mami..-"
" No dobrá už mlčím.." zasmála se jeho matka a pohladila ho po ruce. Rychle dopila svůj čaj a vstala od stolu.
" Musím jít nakoupit a dozařizovat spoustu věcí.. Hodně štěstí ve škole miláčku.. A pozdravuj Krise.."
S těmi slovy ho políbila na čelo a pak odešla.
Tao se pousmál. Ač je jeho maminka velice kultivovaná je taky malinko střelená… Kris se jí zalíbil takže teď kdyby se s ním nebavil, měl by to na talíři každý den místo večeře. Jemu se taky líbí.. chce cítit jeho ochranitelskou náruč.. Má chuť se k němu schoulit, pevně se chytnout jeho těla, užít si tu blízkost a to bezpečí..
" Ne.. bože Tao.. co to meleš…" povzdychne si a znovu se napije čaje. Přitahuje ho.. Víc než dokáže kontrolovat. Vymyká se mu to všemi směry. Stačí mu aby se jejich oči setkaly a už se mu podlamují kolena.. nehledě na jeho vůni.. jeho blízkost..
Zvonek, který se rozezněl domem přerušil jeho myšlenky. Zmateně se podíval na hodiny. Bylo něco po půl osmé. Kris to být nemůže.. to je moc brzo… Zvednul se a přešel ke dveřím.
" Dobré ráno" usmál se na něj Kris mile.
" Krisi… Co tu děláš takhle brzo? Vždyť je teprve půl.."
" Promiň.. nemohl jsem dospat…"
" Ah…. Tak.. pojď dál… snídani?" usmál se na něj jemně Tao když zavřel dveře. Kris se na něj otočil ale všechna slova se mu vypařila z hlavy když uviděl Taovi rty jemně zkroucené v lehkém úsměvu.
" N-ne.. děkuju.. už jsem snídal.." uklidni se krucinál! Nesmíš na něj takhle civět.. nadechni se.. zhluboka.. a nech si zajít chuť..
" Jsi v pořádku? Jsi bledý jako stěna… Sedni si.." ZiTao do něj trošku drcnul a posadil ho na odsunutou židli.
" Jo.. nic mi není.." usmál se na něj Kris a snažil se svou nervozitu skrýt, ne že by mu to vycházelo. V duchu se jen pousmál nad Taovou starostlivostí.
" Vážně nic nechceš?.." mladší byl z té přítomnosti a značné blízkosti docela vyjukaný. Byl nervózní.. Nevěděl co dělat, co říkat, jak se chovat… nevěděl a to ho děsilo..
" Ne děkuju.." tebe chci! Jenom tebe! OMO…
Po chvilce ticha a kradmých pohledů se oba zvedli, batohy si hodili na záda a odešli do školy. Opět v tichosti.. oba dva sice měli potřebu mluvit ale ani jeden nevěděl o čem. Ani jeden z nich nemohl načít smysluplné téma aniž by se zasekli pohledem a myšlenkami na tom druhém. Taa to děsilo, a jeho nervozita mluvila za své.
Krise to děsilo taky ale byl z tohohle pocitu spíš zmatený než nervózní. Proč ho to děsí? Nebo spíš proč to tak je..? Nikdy v životě tohle ještě nezažil. Ani jeden člověk ho nikdy tak nepřitahoval jako Tao. Když je s ním má co dělat aby se ovládnul a nestáhnul si ho do náruče, nelíbal jeho rty, nelaskal jeho tělo, neposlouchal jeho vzdychání…
Kris se prudce nadechnul a zatřepal hlavou. Tohle ne.. nemůže na Taa myslet v tomhle slova smyslu.. Tohle jsou zakázané myšlenky, už takhle má co dělat aby ho neumačkal v náručí.
" Jsi v pořádku Krisi?.." kniknul tiše Tao když Kris nepatrně zrychlil a bylo na něm vidět že zrychleně dýchá. Starší zastavil a otočil se k němu.
" Je mi fajn… Neboj.. Jen mi trošku zlobí mozek.. a srdce.. fantasie…" Kris mluvil a přitom koukal do jeho dokonalých čokoládových očí. Tak krásných..
" O čem to mluvíš?.." Tao se malinko červenal a ani vlastně nevěděl proč ale nemohl tomu zabránit. Připadal si před Krisem jako nahý. Jako kdyby Kris věděl co si myslí, co cítí nebo co chce říct.
" O tobě mluvím…"
" O.. O mě?.. Co jsem provedl?.."
" Vlastně nic.. jen jsi mi totálně zamotal hlavu.."
" Omlouvám se.. já- tohle jsem nechtěl.."
" Neomlouvej se hlupáčku.. Můžu si za to sám. A navíc.. tolik mi to neubližuje.. protože vidím v tvých očích odezvu.. Cítíš to samé, jen se bojíš si to přiznat.. máš z těch pocitů strach.. Strach že tě pohltí a pak nebudeš mít vůbec nic.. budeš muset vsadit na mě a to se ti nechce, protože mi ještě nevěříš.. Proto se mi tak straníš.. bojíš se.. Jsi nervózní když jsi se mnou o samotě.. cítím to.. tvůj neklidný dech, tu roztěkanost.. tu touhu i to sebeovládání…" Kris mu byl hodně blízko.. Chytnul ho za pas a mírně si jeho tělo natlačil na to svoje. A Tao jako by byl v tranzu.. Totálně pohlcený pravdivostí Krisových slov. Blízkostí jeho těla.
" Bojím se toho, že máš pravdu.."
" Nebraň se svým pocitům… neublížím ti.." starší se na něj usmál a pohladil ho po tváři. Nechtěl tuhle debatu zavést ještě dál než je.. už tohle stačí.. Na oba je to příliš.. Cítí jak je Tao v jeho náručí vláčný jako panenka.. K zulíbání.. Je tak křehký.. Nevinný..
" Půjdeme?" mladší jen přikývnul a odstoupil od něj. Byl úplně malátný.. Užíraly ho myšlenky.. Mátly ho.. Měl z nich strach ale.. zároveň je potřeboval… Potřeboval alespoň myšlenky na něj.. Připadá si divně.. Znají se ani ne dva dny a tyhle pocity ho prožírají skrz na skrz. Nemůže to ovládnout.. nemůže s tím nic udělat i když by chtěl.
" V pořádku?" promluvil na něj Kris když si v šatně pověsily bundy a přezuli se.
" Asi ano.." odpověděl mu Tao rychle a chtěl odejít.. Styděl se za svoje city. Přišli moc brzo. A ještě dřív o sobě dali vědět.. A on je neovládal.. nevěděl jak. Bylo to moc silné.
" Asi?... Můžu za to já? Promiň nechtěl jsem to na tebe tak vybalit…"
" Ty za to nemůžeš.. To já.." Tao se na něj smutně pousmál a znovu se pokusil dostat do bezpečné vzdálenosti od Krise.
" Počkej…" Kris ho chytil za loket a silou škubnul k sobě jenže tu sílu nějak neodhadnul. Tao mu přistál v náručí, v pěstech drtil jeho košili a vyjukaně na něj koukal. Kris ho objal kolem pasu a přitáhnul si ho ještě blíž. Byl tak blízko.. Jeho oči.. jeho rty.. Nepřemýšlel..
Pomalu se k němu začal naklánět.. Taovi zorničky se ještě rozšířili překvapením když si uvědomil co má Kris v plánu. Vyděsil se nad svými pocity které mu bránili se odtáhnout.
" Krisi…-" Snad to ani nevyslovil nahlas jen rty zformulovali jeho jméno. Přivřel oči pod očekáváním polibku.
V tu chvíli jakoby se starší probudil z tranzu.. pár milimetrů stačilo aby se jejich rty spojily..
" Omlouvám se.." Kris se rychle odtáhnul a protřel si obličej.

" Nemusíš se omlouvat. Neucuknul bych…" Tao se na něj mírně pousmál a pak už odešel. Nechtěl si ty city přiznat.. Přiznaly se sami. Mluvily z něho. Cítil to tak.. jen mozek říkal něco jiného než srdce a on nevěděl při kom stát.. Jestli při rozumu nebo lásce, kde rozum neexistuje.. Obojí nešlo dohromady.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 aneta aneta | 6. července 2016 v 19:37 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat na další dílek :)))))

2 Hatachi Hatachi | Web | 6. srpna 2016 v 14:25 | Reagovat

Tak konečně se Tao trochu otevřel. Ale bojuje s tím statečně. No jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se a netrpělivě čekam na další díl. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama