Call for help... 1. kapitola

12. srpna 2015 v 11:02 | L.M.S |  Call for help...
Hola..!
Jak jsem slíbila, házím vám sem novou povídku na TaoRis. Dřív to nešlo, omlouvám se.
Užijte si čtení...






Páry: TaoRis, KaiMin


Je to tady.. díval se na obrovskou školní budovu, kolem něj proudily davy studentů, jen on stál před branou a bojácně se na ni díval. I když si něco jako strach zakazoval, nemohl ovládnout třes svého těla.
Udělal pomalý krok ke školní budově. Musí k řediteli ale jak se tam dostat, to nevěděl. A nechtěl se nikoho ptát. Nechtěl na sebe vůbec upozorňovat.
Vešel do budovy a začal studovat plánek. Je to horší než kterékoliv katakomby..!
Rozešel se tedy směrem k ředitelně a doufal, že jde dobře. Byl tak nervózní. Snažil se zhluboka dýchat, uklidnit se. Moc mu to ale nevycházelo. Na chodbách bylo taky nějak přeplněno. Uječené holky, kterým ani nerozuměl co říkají jelikož potřeboval čitelnou korejštinu aby se domluvil. Učil se ale přece jenom v konverzaci má ještě nějaké mezery.
Zastavil se před dveřmi ředitele školy. Tak do toho.
Zaklepal.
" Dále" ozvalo se zpoza dveří. Tao stisknul kliku a otevřel dveře.
" D-dobrý den.." vykoktal ze sebe když zavřel a uklonil se.
" Ah.. vy budete ten nový student.. z Číny, že?" Tao jen přikývnul a snažil se soustředit jen na to co říká, aby mu rozuměl.
" Výborně.. Nemusíte se bát, váš třídní učitel taky mluví čínsky, takže kdyby byly nějaké potíže, tak se jistě domluvíte.." řekl mu s úsměvem a zavolal jeho nového třídního.
" Volal jste pane řediteli?" objevil se mladý muž ve dveřích, na rtech jemný úsměv.
" Ano Layi.. pojďte dál. Tohle je váš nový student. Je z Číny, korejsky sice umí ale jak jsem si všimnul tak mu to ještě dělá menší problémy, buďte mu se vším nápomocen…" usmál se na Laye ředitel. Tao nechápal. Lay není typické čínské jméno. Ale musí uznat, že ze svého třídního nechytil špatný pocit. Vypadal mile a pohodově. Nezdá se být zlý.
Zazvonilo na hodinu. Tao se vyděsil. Bože. Nechce tam, nechce tam.. chce pryč.!
" Jdeme Tao?" promluvil na něj jeho třídní učitel mateřským jazykem a věnoval mu povzbuzující úsměv. Vyšli na chodbu, kde už bylo vylidněno. Všichni byli ve svých třídách.
" Bojíš se viď?.. Je to na tobě dost vidět.. Ale nemáš čeho.. Mám ve třídě od všeho trochu, myslím, že si tam najdeš někoho s kým by si se mohl bavit.."
" Já.. nechci.. budu neutrální, nechci s nikým navazovat kontakt.." knikl Tao tiše, rád že to vůbec řekl. Ale bylo to potřeba. Je to jen opatření. Už dávno si kolem sebe vystavěl zeď za kterou nikdo nesměl. Nechtěl aby se o to zase někdo snažil. Není cvok jen už si toho prožil víc než na co vypadá a znovu se spálit nechce.
" Proč proboha..?" zeptal se Lay svým způsobem i vyděšeně ale hlavně nechápavě. Když po pár minutách pochopil, že z Taa nic nedostane, kývnul.
" Dobře.. mám jednu prázdnou lavici, vzadu.. bude tvoje. Ale myslím, že děcka v mé třídě nejsou zase tak špatní.. no uvidíš sám.. Před nimi musím mluvit korejsky ale pokud chceš tak na tebe můžu čínsky, pokud se to nebude týkat výuky.."
" Děkuju" učitel mu věnoval poslední letmý úsměv a slabé kývnutí než otevřel dveře do třídy aby tu bandu mohl zkrotit.
" Buďte z ticha.. chci vám představit vašeho nového spolužáka z Číny. Jmenuje se Huang ZiTao. Pevně věřím, že na něj budete hodní.." na poslední větu dal důraz a změřil si výhružným pohledem celou třídu pak se otočil na Taa, který stál vedle něj, hlavu sklopenou k zemi. Chuďátko..
"Tao běž se posadit. Po hodině zajdeš se mnou do kabinetu a dám ti uniformu, učebnice a všechno co budeš potřebovat.." promluvil na něj v čínštině. Tao mu věnoval děkovný pohled než se vydal ke své lavici. Cítil se divně. Všichni na něj koukali, přímo ho propalovali pohledem…
" Slintáš.." upozornil Krise jeho spolusedící nezaujatě a dál si opisoval věci z tabule. Kris se jen pousmál a pořád si nováčka se zájmem prohlížel, nenápadně ovšem.
" Vždyť se na něj podívej.. kdo by neslintal. Husté černé vlasy v dokonalém sestřihu, nádherné oči, už na pohled sladké rty.. a to tělo.."
" Krisi.. můžeš mi říct co právě děláš když máš sledovat tabuli?..." ozval se učitel a propíchnul ho pohoršeným pohledem. Než se Kris stihnul obhájit tak se slova ujal Kai.
" Musíte ho omluvit pane učiteli, tady WuFan se nám zamiloval.. místo počítání, píše básně.."
" Co to kecáš, zavři papulu než přes ní dostaneš..!" ozval se Kris dotčeně a pohledem kouknul na Taa který měl ruměnec ve tvářích a stydlivě sklopil hlavu k sešitu.
" Tak se laskavě otoč čelem k tabuli, místo básní počítej a okukování ZiTaa si nech na přestávku, byl bych ti moc vděčný, drahý Romeo.." ušklíbnul se na něho Lay a třída propukla v záchvat smíchu. Učitel pohledem sjel k Taovi, který byl celý červený a nejradši by tu nebyl. O tomhle si s ním bude asi muset promluvit ale až o přestávce.
Kris se neochotně otočil a začal si opisovat příklad z tabule.
" Počkej o přestávce ty zmetku..!" zavrčel směrem ke Kaiovi ale ten se jen ušklíbne.
" Ale jdi ty.. udělal jsem za tebe první krok.."
" Drž hubu..!" na to se Kai jen zasmál a pokračoval v počítání.
++++++++++++++
Bože… co je to za kluka, proč na něj pořád tak kouká.. Je z toho šíleně nervózní. Pokukovali po něm všichni ale z jeho pohledu mu běhal mrazík po zádech. Nemá rád pozornost. Ať toho nechá a věnuje se matematice.
" Krisi.. můžete mi říct co právě děláte když máte sledovat tabuli?..." Kris. To taky nezní jako jméno téhle země. Vedle něj seděl černovlasý kluk, který se hned ujal slova.
" Musíte ho omluvit pane učiteli, tady WuFan se nám zamiloval.. místo počítání, píše básně.." básně?! A proč teda pořád kouká na něj.. do koho se zamiloval?! Kruci.. Cože?.. To jako.. do něj?! WHAT??!
" Co to kecáš, zavři papulu než přes ní dostaneš..!" Tao koukal na neznámého který se v tu chvíli, co domluvil otočil a jejich oči se na zlomek vteřiny setkali, než Tao sklopil hlavu, tvářičky červené jako rajské jablíčko.
" Tak se laskavě otočte čelem k tabuli, místo básní počítejte a okukování ZiTaa si nechte na přestávku, byl bych vám moc vděčný, drahý Romeo.." Padlo jeho jméno..! Tak a teď už nerozuměl naprosto ničemu.. Chtěl odtud jen vypadnout..! Žádné city.. už ne.. Nesmí. Nechce..!
Zazvonilo.
" Tao, pojď se mnou prosím.." třídní učitel si sebral všechny pomůcky a počkal na Taa u dveří než z nich společně vyšli. Celá třída se rázem nebavila o nikom jiném. Tao byl hlavní bod programu. I když to bylo to co nikdy nechtěl.
" Jsi v pořádku?" Tao se posadil na židli v kabinetu svého učitele a zhluboka se nadechnul.. Znovu má pocit, že se před ním objevuje bažina ze které těžko vyvázne a nemůže se přimět aby se zastavil a nechodil k ní blíž.
" Asi ano.. díky.."
" Vidím že jsi z událostí ve třídě trošku vyjukaný.."
" Trošku je slabé slovo…" Tao se cítil s jejich učitelem dobře a měl potřebu mu to netajit.
" Kris je moje hodně vzdálená rodina. I on je z Číny. Přistěhovali se tak před pěti lety. Je to hodný kluk.. Nejspíš by ta debata ani nevznikla kdyby mu Kai neskočil do řeči."
" Proč mi to vlastně říkáte..?"
" Když jsem ti říkal, že je ve třídě od všeho trochu a že si jistě najdeš někoho s kým by ses mohl bavit, myslel jsem právě Krise. Bylo mi jasné, že si tě na první pohled zamiluje. Jsi přesně jeho typ.."
" Prosím?.."
" Znám ho moc dobře.. Teď s tebou mluvím spíš jako jeho příbuzný než jako učitel.. Když se objeví něco co chce, neustoupí.. je slušně vychovaný ale v tomhle nezná zábrany. Už kdysi dostal trojku z chování…"
" Za co?" zeptal se Tao bojácně.. Moc ho tyhle řeči neuklidňují.. spíš právě naopak.
" Kdysi tu měl jistého kamaráda s výhodami a školník je nachytal na záchodech.."
" Ale já nejsem věcička kterou by WuFan mohl dostat kdykoliv se mu zlíbí, nejsem ani jeho výhoda abych mu dával ve škole na záchodech.." Tao v tu chvíli vypálil svoje myšlenky aniž by si to uvědomil a až si to uvědomil, bylo už pozdě.
" Omlouvám se.." dodal tiše po chvilce.
" V pořádku.. zdá se, že nemáš s láskou dobré zkušenosti.."
" Nechci o tom mluvit.."
" Rozumím.. no tady máš uniformu, učebnice, klasifikaci a tak dále.. uniformu si vezmi až zítra, nemusíš se převlékat" usmál se na něj jeho učitel. Nejraději by si nafackoval. Viděl na Taovi ten smutek, vzpomínky.. Neměl tohle téma vůbec načínat.
Tao tiše poděkoval a aniž by počkal jestli kantor nebude chtít ještě něco, v rychlosti opustil jeho kabinet.
Zamknul se v kabince a nechal slzy přetéct přes okraj. Bože, musí se uklidnit, nesmí na to myslet.. nesmí.. rozhodně ne tady..
Zhluboka dýchal. Pár minut mu trvalo než se uklidnil a zrovna na čas protože právě zazvonilo na hodinu.. Tak fajn Tao.. Těch pár hodin to ještě zvládneš.. Hlavně si pamatuj. Nikomu nevěř, Ublíží ti to.. S nikým nemluv a drž si svou zdí všechny od těla. I Krise.
Lhal by sám sobě kdyby řekl, že se mu nelíbí. V jeho očích bylo něco co ho uklidňovalo ale zároveň se toho bál. Jen se jejich pohledy setkali, byť jen na malý okamžik, věděl moc dobře, že zazářila chemie. Přeskočila jiskra. Neprohlížel si ho moc.. A věděl, že pokud se nemá zamilovat, nesmí nad ním ani přemýšlet, Nekoukat na něj. Ignorovat a nevěnovat mu žádnou pozornost.

Už tehdy ovšem věděl, že si ukousnul moc velké sousto.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 12. srpna 2015 v 21:37 | Reagovat

Copak se Taovi stalo, že je takový?
Jsem moc zvědavá, co bude dál. Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...

2 Aneta Aneta | 31. srpna 2015 v 18:55 | Reagovat

Moc se těším na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama