Dynastie (KyuMin) 1. kap

20. března 2014 v 21:18 | Liu |  SuperJunior

Annyeong!

Leníí nemá čas psát, a tak mě poprosila, jestli bych se neprdla novou KyuMinovku^^ Tak doufám, že se bude líbit, asi bude na pokračování~
Enjoy~



Dokonalý výhled z okna. Mladý princ stál u okna a na svoje polonahé tělo nechával dopadat zlaté paprsky slunce, které se právě vyhouplo nad řeku Hangang. Přivřel oči nad tou krásou a spokojeně zavrněl. Jak miloval tohle město. Svou dynastii. Svou rodinu. Svou zemi. Svého... milence...
Dvě něžné paže se ovinuly kolem jeho pasu, zezadu se na něj natlačilo jeho pevné tělo a na krku přistál motýlí polibek plný něhy a zakázané lásky, kterou mohl ventilovat jen tímhle způsobem a velice omezeně.
"Budu muset jít, Sungminnie~..." zašeptal mu se smutkem v hlase do ucha a přivřel oči nad smutným povzdechem, který se vyhrnul z těch sladkých rtů. Tolik je miloval. Jejich tvar, jejich chuť, jejich majitele...
"Já vím~.." přikývnul starší a sklonil hlavičku. "Dej pozor ať tě nikdo nevidí, nerad bych pak někomu vysvětloval, co jsi dělal celou noc u mě v komnatě..." Pronesl tichým hlasem. Vážným a snad maličko i chladným. Snažil se tak zakrýt zoufalství, které se ho v tuto chvíli pokaždé zmocňovalo. Jak dlouho zase nebude mít možnost ho obejmout. Možná ho ani nespatří...
Kyu, jako reakci na jeho slova, stáhl ruce k sobě a ke kalhotům, které už na sobě měl předal ještě košily na jeho opálené a krásné tělo.
"Já bych jim to klidně řekl. Milovala jsem se s následníkem trůnu... no a? Má s tím někdo problém?" zatvářil se sebevědomě a jeho prsty mezi tím šikovně zapínaly knoflíčky u košile. Komnatou se rozezněl zvonivý smích, tichý a jemný jako letní vánek, ale i proto ho tolik miloval, Otočil se k němu, pomalu k němu namířil své kroky, zatímco Kyu sahal na křeslo po svém plášti a klobouku. Oba svršky byly bohatě zdobené a prozrazovaly jeho vznešený původ.
"Myslím že by s tím problém měli, Kyu... minimálně můj otec, moje sestra a celý náš lid~ ... navíc, nejsem přímý následník, přede mnou je ještě moje sestra.." usmál se na něj a pohladil ho po bocích. Na to se mladší potěšeně pousmál, hodil si plášť na ramena a vzal princovu andělskou tvář do dlaní. Ještě naposledy před odloučením chtěl cítit jeho jemnou kůži a zapamatovat si přesnou barvu jeho očí, ze kterých přímo sálala něha vůči němu. Stejně jako z toho sladkého úsměvu, který se rozlil po té rozkošné tváři jako sluneční záře nad Seoulem.
"Víš, že by stačilo jen říct... a mohl bys vládnout ty sám~ nejsi prvorozený, ale jsi prvorozený syn... a byl bys skvělý král..." "Nechci být králem..." opáčil okamžitě a starší a, co mu jeho něžný stisk povoloval, zavrtěl hlavičkou. "Jediné, co chci, je být s tebou. Navždycky, alespoň ve tvé blízkosti..." "Vždycky budu s vámi, Vaše královská Výsosti~" Usmál se na něj a palcem přejel po jeho lícní kosti. Sehl k němu hlavu a spojil jejich rty v něžném polibku. Jen krátce, pak se znovu odtáhl a zadíval se do jeho očí, dvou studní hořké čokolády, kterou také miloval~
"To doufám~" usmál se na něj Min a stáhl ruce z jeho rtů. Na chodbě začínalo být nějak podezřele rušno. Opravdu se bál, nechtěl dostat svůj rod do nesnází, ale na druhou stranu si jeho lásku nedokázal odepřít. Při každé příležitosti si ji od něj nechával aplikovat přímo do žil a snažil se vychutnávat všechno, aby mu vzpomínky a jeho vůně v jeho pokoji a na polštářích, vydržely zase do doby, kdy ho znovu bude moci vtáhnout do své náruče. "Měl bys už jít~" Pronesl tiše a zaryl nehtík do ruky, aby se mu znovu nevrhnul kolem krku.
"Vždyť už jdu..." přikývnul mladší šlechtic a jeho rty se otřely o princovo čelo, když jeho dlaně sjely z jeho tváří a zmizely v nedohledné době, v nejistotě, možná i navždy. Odtáhnul se od něj, podíval se ještě jednou do jeho očí, ale hned pohledem uhnul. Byly kouzelné. Táhly ho k němu. Byla to past, do které se tak rád chytal. Rád se zaplétal do jeho sítí. Byl by nejradši, kdyby v nich mohl zůstat už navždycky, ale věděl, že to není možné. Bylo to divné. Nešlo by to, ani kdyby Min nebyl královského rodu. Společnost byla tvrdá k tomuto druhu lásky. Sám si pokládal otázku, jestli je oprvadu v tolika věcech jiná jako láska mezi mužem a ženou. Nenašel moc důležitých důvodů k tomu, aby je kdokoli odsuzoval za to, že žijí jen pro sebe, že si užívají vzájemné blízkosti. Láska přece nemůže být špatná...
Pomalu přešel ke dvěřím, u kterých se otočila dvorně se mu poklonil. Na to se starší jen zachichotal a mírně uklonil hlavičku, aby mu odpověděl stejně. Snažil se nepustit slzy z úkrytu, když se Kyu protočil mezi dveřmi a zmizel mu z očí. Sáhnul po číši silného vína, která stála na stolku pod oknem. Postavil se k němu a dál sledoval svoji zemi ve zlaté sluneční náruči. Byl to skoro stejně dokonalý pohled, jako vzpomínka na Kyuovo horké objetí. To on je Seoul... a Kyuhyun je jeho sluncem. A toto spojení je věčné~
Ustrojený, jak se na prince patří, se stříbrnou čelenkou na čele se vydal do jídelny, kde již jistě čekal jeho královský otec a sestra. A nemylil se. Jen co vešel do místnosti, přivítal ho sladký úsměv jeho milované sestřičky Yuri a maličko vyčítavý pohled jeho otce. Už to slyší... vždyť je princ, nesmí chodit pozdě, musí se chovat zodpovědně, i když jde jen o tak banální věc jako je společná snídaně. Má tolik povinností.
Opětoval úsměv sestře a mírně se oběma poklonil jak diktovala pravidla u dvora. Ze všech tří byl nejméně důležitý, ale pořád byl princ. Posadil se na své místo a uculil se na svou sestru. Tolikrát si dělali z otcových řečí legraci, pokaždé volil podobná slova, ale na druhou stranu ho oba nesmírně ctili. Yuri mu oplatila stejnou mincí a maličko ho kopla pod stolem, aby ji nerozesmíval. Věděla, že jejicho otec nemá rád, když někdo zpochybňuje a zlehčuje jeho slava. Občas to bylo těžké, byl sešněrovaný a jako by ani krev v žilách neměl. Maminku už dlouho neměli a sám na svoje děti často nestačil. Oba už byli dospělí, ale když byli spolu, kolikrát to tak vůbec nevypadalo. Navíc Min zarputile odmítal přijmout královskou korunu. Stokrát radši by jeho otec předal vládu jemu než Yuri a jejímu manželovi, kterého stále ještě nemá...
"Jak ses vyspal, otče?" přerušil ticho princ svým příjemným hlasem.
"Nad ránem mě probudil cinkot koňských kopyt o dláždění na mostě... ale ještě se mi podařilo usnout. Zdá se ale, že jsme měli na hradě nevítanou návštěvu. Až zjistím, kdo to byl nechám ho potrestat. Královský hrad není holubník..." lehce se mračil a přežvykoval jedno z posledních soust, čekala ho dnes spousta práce. Opravdu se velice těšil, až bude moci tyto povinnosti předat jednomu ze svých dětí. Sungmin při těch slovech malinko zbledl a v hlavě rychle spřádal, jak z toho svého milence vysekat.
"To jsem byl já, otče... chtěl jsem se trochu projet. Omlouvám se, jestli jsem tí zapříčinil tvoje nevyspání, neměl jsem to v úmyslu." omluvil se hned a pousmál se.
"To nevadí, Minnie... No... a teď mě omluvte, mám spoustu práce. Uvidíme se u oběda, kdyby se cokoliv dělo, víte, kde mě máte hledat." Usmál se na něj, lehce se pouklonil a zmizel ve dveřích zamířiv do své pracovny.
Zbytek snídaně proběhl v podezřelém klidu, až se Min začínal bát, jestli se s jeho sestrou něco nestalo. Obvykle toho napovídala dost~ Ale neřekla mu tím skoro nic, čímž skvěle splňovala ženský paradox. A dnes se ho sotva zeptala na to, jak se dnes v noci vyspal. "Nádherně..." usmál se na ni. Nespal skoro vůbec, měl na práci důležitější věci, ale to nikdo nemusí vědět.
Yuri sklopila oči k desce stolu a Minovi bylo najednou všechno jasné. Něčeho se bojí. Znal ji dobře a uměl v ní číst. Svou ruku položil na její a sledoval ji. Pozvedla oči k němu, pousmála se a znovu odvrátila zrak.
"Co se děje, sestřičko~" zeptal se klidným tichým hlasem a pohladil ji palcem po saténové pokožce.
"Ale nic..." zavrtěla hlavou a na chvili se odmlčela. "Jen... mě tak napadlo... Minnie? Jsem hezká?" podívala se na něj a v očích se jí leskly dychtivé otazníčky. Min se nad tou otázkou jen překvapeně pousmál. "Sestřičko... jsi nádherná... ale proč se na tohle ptáš?"
"Jsem dokonce starší než ty, otec mi chce předat vládu, ale nemůže to udělat, dokud nebudu mít manžela... ale... toho já nemám... ani snoubence... nikdo me nikdy nechtěl, tak jsem si myslela, že ty, jako muž, budeš vědět, proč tomu tak je... takže říkáš, že v mém vzhledu to není?" stále na něj upírala svá bystrá očka a roztomile jimi zamrkala.
"Určitě ne~ Spíš se ještě nenašel ten pravý.. který by se ti líbil.. a kterého bys měla ráda..." "A který by se líbil tatínkovi.." poznamenala tak trefně, že se Min musel znovu pousmát. "Ano, to je další věc, kterou musí tvůj můž splňovat... neboj se, jistě se objeví brzo.. dříve než se naděješ...."...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama