Včelička

17. října 2013 v 15:30 | Lucia |  Super Junior

Tak jo, děcka^^
Dlouho jsem nic nepřidala, nějak nemám inspiraci, takže jsem sesmolila aspoň další sladkou slátaninu^^ Snad se bude líbit, i když to není nic extra~

Mám Vás ráda~


"Ježiši kriste, panenko marjá… neee, nee… teď Kyu a potom já… to nepřežiju, tohle nedám! Tak fajn, HyukJae, nebuď taková bábovka, je to jen jedno malé zobnutí, ne? … … . Ne! Ne! Já nechciii…"

Hae ho sledoval spolu se Sungminem a Shindongem už docela dlouho, nebo se mu to tak alespoň zdálo. Už asi deset minut chodil dokolečka po nemocniční chodbě, držel se za předloktí a vyl jako vlče na měsíc, klepal se jako drahý pes a střídavě si dodával chybějící odvahu a plánoval co nejrychlejší útěk oknem v čekárně.
"To mi hlava nebere…" Zasmál se tiše už po několikáté Shindong a Sungmin skryl svoji pusinku do dlaní, aby jeho smích nebyl tak hlasitý, už teď tušil od Dongieho další perlu. "Takový velký kluk a taková malá jehlička, jak se jí může bát? Vždyť to ani nebolí! .. Znám nepříjemnější věci, které podstupuje docela rád…" S těmi slovy koukne na Haeho, narážejíc na jejich jednu "Výměnu", která ale pro Hyuka a zadní část jeho těla nedopadla úplně dobře. Ne, že by se jim svěřoval, ale toho, že chodí, jako naprcaný kačer, si prostě nešlo nevšimnout. Hae už je na to celkem zvyklý, ale Hyuk očividně moc ne.
Hae jen zakroutil hlavičkou, červený jako rajčátko, sklopil pohled a chodbou se rozezněl tichý zvonivý smích malého Minnieho.
"Dongie, buď ticho, jo?" špitl na svoji obranu, ale i tak pořád vypadal jako malý stydlivý klučík, takže se nedá říct, že by to měla nějaký efekt.
"Já jdu za ním, třeba se mi ho podaří nějak uklidnit…" zhluboka vydechl, při pohledu na jeho přítele, mu už teď bylo jasné, že to nebude jednoduché, pokud to vůbec bude možné.
"Jen jdi… a nezapomeň, nejdřív malá jehlička, tu svoji si nech na večer" špitl Dongie provokativně tichým ale vážným hlasem a Hae se znovu začervenal jako beruška. Celou chodbou se znovu rozezněl ten sladký zvonivý zvuk, tentokrát hlasitěji než před tím. "Dongie, no tak, nech ho… pojď radši, ať na nás leader moc dlouho nečeká…" Vzal ho za ruku Minnie a po tom, co se povzbudivě usmál na Haeho a ukázal stisknutý paleček, táhl jejich hromotluka dlouhou chodbou k východu. "Na nás? Nebo na tebe?" mrknul na něj Dongie. Moc dobře věděl , jak to mezi nimi jde a ostatní museli být úplně slepí, pokud si toho opravdu nevšimli. Jejich malý Minnie a Leader… to bylo přece jasné.


"Hyuku?" ozval se za jeho zády.
"Ne! Ještě ne!" Prudce se na něj otočil a rukou zakryl loketní jamku, bráníc si svoji žílu. Hae se jen pousmál. Tak sladce, jak to umí jen on. Klaply dveře a Kyu se objevil v čekárně, vysmátý jako sluníčko a s náplastí přesně tam, kde Hyuk ještě pořád bránil rukou. Ještě panu doktorovi poděkoval a mrknul na Hyuka, jako by mu přál, aby si to své omdlévání užil. Moc dobře to věděl, Hyukie má fobii z jehel. Ten se na něj jen zamračil a kouknul na sestřičku, která už už ho brala pod křídlo a táhla do ordinace. Na poslední chvíli se chytil Haeho za ruku a přitiskl se k němu, jako by ho to mohl zachránit.
"Bez něj nejdu!" Zamračil se na sestřičku, která před jeho pohledem polekaně odskočila kousek dál a nechápavě ho sledovala. Takový velký kluk…


Vešel do ordinace. Do místnosti, kterou k smrti nenáviděl stejně, jako nenáviděl svůj strach. Všude ta hnusná bílá, křeslo, mučící nástroje a za stolem usměvavý kat. "Už jste všichni?" Podíval se na Hyuka a na Haeho, který ho držel pevně za ruku, jak slíbil. "Vám už jsem přece krev bral?" věnuje jeden úsměv speciálně Haemu. "No a?! To tady jako nemůže být se mnou, vy jeden upíre?!" Osopil se na něj vzteklý a značne nervózní HyukJae a objal rybičku kolem ramen, aby ho nenapadlo odcházet. Ten se jen začal tiše smát. Neskutečně rozkošný zmatený výraz doktora to přímo vyžadoval. "No dobře, dobře, jen se nerozčilujte… pojďte si sednout, sestřička vám jen vezme krev na pár testů před cestou a naočkuje vás. Nebojte se, nic to není…" Poslední větu si zkrátka nemohl odpustit, při pohledu na Hyuka, který střídavě blednul a červenal. Celou dobu se křečovitě držel Haeho, jako malé dítě maminky, a teď se na něj zoufale podíval. "Hwaiting, Hyung~" Zvednul mladší bojovně packu zatnutou v pěst a přešel s tím strašpytlem ke křeslu, kam ho, trošku s obtížemi posadil. Hyuk se ho pak křečovitě chytil za ploutvičku a tvářil se jako nespravedlivě odsouzený k popravě.
Jen co se k němu přiblížila sestřička, nesoucí tác s pomůckami k odběru krve a očkovací látkou, v Haeho ploutvičce tiše zapraskalo, až se chudák trošku zašklebil bolestí. No co, dalo se to čekat. Vždyť mu přece slíbil, že bude trpět s ním. Nečekal to sice takhle doslovně, ale teď už s tím asi nic neudělá. Zbývá mu jen zatnout zoubky (Kdy přesně se z Haeho stala paryba?)
"Donghae~" špitnul starší, poslušně začal pumpovat rukou a druhou zatahal jemně za Haeho, aby se sklonil k němu, ten to samozřejmě okamžitě udělal, copak v tom může svou malou opičku, nechat?… Pohladil ho po tváři, zatím co Hyuk se podvědomě soustředil na sestřiččiny pokyny a koukal do Haeho krásné tváře.
"Nevšímej si toho, miláčku, jsem tu s tebou~ Nikdy tě neopustím, nedovolím, aby ti někdo ublížil neboj se~ Neboj se~" Palcem jemně přecházel po jeho lícní kosti. "Až přijedeme do dormu, všechny tyhle nepříjemnosti ti vynahradím, slibuju~ Ani si nevzpomeneš, že jsi někdy seděl v tomhle křesle." "Au!" Zavrněl Hyuk ublíženě, když jehla projela stěnou jeho žíly. Chtěl pootočit hlavu a zamračit se na sestřičku, ale Hae ho zastavil a jeho pohled znovu stočil k sobě. "Jsi můj šikovný kluk, HyukJae~ Moc šikovný, vidíš, už jsi za půlkou a vůbec to nebolelo" "Bolelo~" zaprotestoval Hyuk chabě, naprostou omámen tím Haeho kouzlem. Jediný, kdy ho dokázal dostat do tohohle stavu byl on. Jeho milovaná rybička~
"Nebolelo~" Zavrčí rybka tiše, jako by mu to chtěl v sugerovat a koukne se na sestřičku, která se nad jeho činností jen tiše pousmála. Očkovací látka už byla nachystaná, krev v ampulkách a stejně připravené bylo i Hyukovo rameno. "Že to nebolelo?.." Koukne opičce zase do lehce zhypnotizovaných očí a usměje se na něj. "Ne…" špitne Hyukie. Bolelo… ale když rybka říká, že ne… třeba se mu to vážně jen zdálo. A za úsměv, který za odpověď dostane, to stojí. "Výborně lásko~" Pohladí ho Donghae po tváři, až starší přivřel očka a potichu vydechl. To, že sestřička právě zapíchla jehlu do jeho ramene ani necítil. Donghae se usmál, přesně o to mu šlo~

"Tak… a je to" usmála se sestřička, ale Hyuka už to nějak netrápilo. Úplně zapomněl, kde je a jak moc je mu ubližováno. "Miluju tě, DongHae~" Vydechl a usmál se na svou nejmilovanější rybičku. "Taky tě miluju~" začervenal se Hae a sestřička za nimi jen tiše vydechla. "EunHae is real~"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kikí-chan Kikí-chan | Web | 24. října 2013 v 2:26 | Reagovat

Jéjky, to bylo sladký :) zbožňuju EunHae :) můžeš mi na sebe dát skype? myslím, že bys mi mohla s něčím pomoct :)

2 Sairen Sairen | Web | 11. listopadu 2013 v 1:44 | Reagovat

No Leni xDDD Ty snad jsi vážně naše xDDD *nevšímat, hrabe jí xDDD*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama